Komentář: Kam spěje česká železnice?

Byly časy, kdy jsem býval mladý a očekával před sebou alespoň trochu rozumnou budoucnost. Taky jsem si myslel, až dostanu řidičák, budou všude hotové dálnice. A taky jsem si myslel, že se bude dokončovat pěkná síť českých vysokorychlostních tratí.

První myšlenka se celkem daří, až na nějaké drahé chyby, z kterých se však člověk poučí. Druhá už je však “velký špatný”. Zatímco v Polsku postavili za posledních patnáct let tisíce kilometrů dálnic, u nás se podařilo dodělat co? Čtyři kilometry do Hradce? Po skoro dvaceti letech nicnedělání a vymlouvání se na ekologické spolky a nedostatek financí se ukázalo, že z desítek let zdržení staveb jsou tyto problémy jen nepodstatný detail. Neschopnost nekompetentních lokajů, kteří se řídí celosvětově stošedesátýmčtvrtým nejlepším (=jedním z nejhorších na světě) stavebním zákonem, spolu s pouhým žvaněním v politice mi vadí snad ještě o dost víc než sprostý fakt, že mi tito šmejdi kradou každý měsíc většinu z mých peněz.

Kradou mi je, aby je mohli zcela nesmyslně rozházet. Sleva na jizdném pro všechny (tedy kromě těch bláznů, co ještě jezdí do práce) udělala z české osobní železnice sociální přepravu. Tak nějak jsem v devadesátých čekal, že půjdeme cestou Francie, Německa, Japonska, Španělska, Itálie. Místo toho jdeme cestou zcela jasným směrem. Kam, psát nebudu. Jasně, romantická představa o tom, jak trempové sedí na schůdcích otevřených dveří vagonu, který se sune krajinou šnečí rychlostí je sice krásná, ale asi nelze definovat jako moderní přepravu osob.

Tento komentář jsem měl dlouho rozepsaný. K dopsání mě vedla dnešní nehoda ve Mstěticích, která typicky ukazuje, co je špatně. Bohužel tam jezdím často, takže místo znám velmi dobře. Aglomerační okruh milionové metropole (silnice 101) tvořen úzkou pěšinkou v polích, nadjezd místo přejezdu plánován desítky let, čekací doby na přejezdu klidně přes deset minut, na hradle nějaký chlápek, na světlech kříž a bílý světlo zadělaný plechem (kdyby náhodou něco, ať to můžem svést na řidiče).

A když nákladní vozy samy od sebe zdemolují hradlo a osobní auto, přijde drážní inspekce a dle předpokladu: „Přejezd sice nebyl ve výstraze, protože tam vagony neměly co dělat, ale to řidiče nezbavuje povinnosti, aby se rozhlédl. Výstražný kříž u přejezdů platí vždy.“ Alibismus nejhrubšího zrna, hnus fialovej.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *